Jak ožila stoletá zahrada Vily 63?

Vilové zahradě už je bezmála sto let. Některé rostliny v ní nejspíš ještě zažily časy, kdy o ulici dál bydleli bratři Čapkové. Některé tu s pomocí zahradníků vykouzlil až Atelier Partero. Právě ten se nám totiž o vilovou zahradu stará. Setkali jsme se s Jakubem a Kristinou a nechali je vyprávět o tvoření zahrady a všem, co skrývá.

Naši zahradu máte na starosti už dva roky, od naší základní rekonstrukce. Jak vypadala před tím, než jste se k ní dostali?

Jakub: Byla to přestárlá, ne úplně udržovaná zahrada plná artefaktů původních majitelů. Snažili jsme se ji očistit a jako základ využít ten vintage styl, který nabízí.

Jak se proměnila tím, že se ze soukromé zahrady stala frekventovaným místem pro spoustu lidí?

Kristina: Zahrada neskutečně ožila. Je to docela jedinečné místo v Praze a my jsme rádi, že jsme ji vdechli život a přidali jsme ji nějakou funkci. V Praze nevím o moc soukromých zahradách, které by ale byly otevřené návštěvníkům. A kaváren přímo v zahradě také není příliš, takže jsme rádi za možnost to tu otevřít veřejnosti.

To jste mi nahráli na otázku — máme tu jednu z pražských zahrad, kterou si oblíbili opravdu všichni. Jakou výzvu to představuje pro zahradní architekty?

Jakub: Hlavní ani vedlejší vilová zahrada nejsou z podstaty udělané tak, aby byly používané tak velkým množstvím lidí. Ten těžký úkol tedy tkvěl v tom, jak zachovat kouzlo soukromé zahrady a přitom ji dodat potřebnou odolnost, aby se nezměnila v park nebo náměstí. Chtěli jsme uchránit to jedinečné kouzlo vilové zahrady. 

Proto jsme zvolili spoustu mobilních prvků: hodně věcí se dá oddělat a přemístit. Struktura zahrady je vcelku jasná a my do ní přidali jen další funkce a mobiliář. Zásadní bylo také zachovat částečné soukromí a odclonění od ulice.

Vraťme se teď o krok nazpátek. V čem konkrétně spočívá vaše práce zahradních architektů nebo i konkrétně v tomto projektu?

Kristina: To je důležitá otázka, protože zahradní architekti nejsou zahradníci. Mají spíš roli prostorových a funkčních stratégů. Pro nás bylo v případě Vily 63 důležité vytvořit velmi kvalitní prostor, aby fungoval, návštěvníky bavil a všechny dlouhodobě naplňoval.

Vždycky začínáme tím, že definujeme hodnoty místa a způsob jeho užívání. Samotným designem už ho jen tvarujeme. Není to o tom, že zahradu dekorujeme nebo sázíme - ani u Vily to nezačalo rovnou výsadbou trvalek. Jak říkal Jakub, třeba vidíme, že tu chybí soukromí, a tak začneme způsobem odclonění, stavebními strukturami a pokračujeme až ke konkrétním rostlinám.

Jak se zahrada během roku proměňuje? Ovlivňují například teplejší léta výběr rostlin?

Jakub: Rozhodně ovlivňují, proto používáme ty druhy, které nevyžadují úplně intenzivní dotaci vody. Je ale krásné, že zahrada už je stará a tím i stabilní. Snažíme se tedy moc nenarušovat její půdu, jen jí pomoci použitím různých půdních kondicionérů, aby co nejvíc čerpala právě ze své stability. Vybrali jsme i pár druhů, které jsou užitné a přirozeně se rozšiřují.

Jaká je vaše nejoblíbenější rostlina?

Kristina: Asi růže nebo pivoňka.

Jsme teď ve vedlejší zahradě, což sice na záběrech nikdo nevidí, ale tady se také něco chystá. Prozradíte nám, čím se od sebe naše dvě vilové zahrady liší a jak odlišně k nim přistupujete?

Jakub: Zahrada u samotné Vily 63 je víc kavárenská a veřejná. Ta na čísle 65 by měla víc evokovat třeba zahradu u kamarádů a neměla by být tak přeplněná. Je to zahrada, kterou si pronajmete na event, ale zároveň chill místo - lehátka, houpací sítě a pár zašíváren. Skýtá víc stínu a tím i schovku před sluníčkem.

Závěrečná otázka: máte nějakou oblíbenou zahradu, park a nebo třeba nějaký vlastní projekt, který byl zajímavý?

Kristina: Za inspirací rádi cestujeme do zahraničí - a nemusí to být daleko, stačí třeba jen do Vídně nebo Mnichova… U českých veřejných nebo podobně poloveřejných prostorů si jako zahradní architekti spíš často říkáme, že jim něco chybí a bylo by krásné je dotáhnout..

Více o Parteru: Atelier Partero