Jak se renovuje prvorepubliková vila s kavárnou?

Vila 63 by nikdy nebyla Vilou s velkým V nebýt Lenky Juchelkové, architektky ze studia edit! a vrchní vizionářky naší rekonstrukce. Seběhli jsme z Hradešínské ulice dolů do Žižkova, kde má edit! svou kancelář, a vyzpovídali jsme Lenku přímo u jejího pracovního stolu — o výzvách a výhrách naší přestavby, nečekaných překvapeních i tom, kam se chodí inspirovat.

Lenko, vedla jsi loňskou i letošní rekonstrukci ve Vile. Přiblížíš nám, čím se od sebe tyto dva projekty lišily a co všechno se vlastně aktuálně ve Vile 63 zrenovovalo?

Ten loňský projekt [pozn: v roce 2023] začal už někdy v lednu. Zahájili jsme přípravy a věděli jsme, že chceme otevřít hlavně zahradu a venkovní prostor verandy, abychom zjistili, jestli to celé vůbec bude fungovat a jestli to bude hezké i funkční.

Už loni jsme přitom mysleli na to, že následující rok tu nejspíš budeme chtít mít i plnohodnotnou kavárnu v prvním patře. Proto jsme si vybudovali zázemí, díky kterému jsme na letošní a mnohem větší rekonstrukci byli připravení.

Jak znělo zadání na rekonstrukci vnitřní kavárny ve Vile? Jaká idea stojí za její současnou podobou?

Naše idea spojuje jednak to, že samotný prostor je krásný a má historickou hodnotu, takže jsme rozhodně chtěli zachovat hodně starých prvků a tím i ducha prvorepublikové vily — zároveň jsme do toho ale také toužili vnést svěží nádech Café Jen. Ten je hravý, osobitý a hodně výrazný.

Interiér kavárny tedy propojuje hlavní barevný prvek, kterým je náš moderní a čistý bar; tím jsme do prostoru vsadili velkou zářivou plochu. To je ta jedna výrazně nová věc, kterou jsme do kavárny přidali. Zbytek interiéru je spíš minimální a jemně ho doplňují všechny historické prvky. 

Mezi dvěma hlavními místnostmi byly staré lítací dveře. Co se s nimi stalo a proč se tenhle prvek nezachoval?

Zachovat jsme ho hrozně dlouho chtěli, tak znělo naše první zadání. Ale v momentě, kdy si je odvezl pan Juna, aby je zrekonstruoval, zjistili jsme, že otevřený prostor bez nich vypadá moc hezky. Účelu kavárny navíc sloužil mnohem lépe. Po chvíli zvažování jsme se tedy rozhodli, že dveře vracet nebudeme, ale pokud se bude rekonstruovat další patro Vily, tak se vrátí tam. Zatím jsou tedy bezpečně uložené a čekají na svou chvíli. A provozně se všem v kavárně tak trochu ulevilo (směje se). 

Tím jsi nám nahrála na další otázku: máš za sebou práci i na jiných kavárnách, třeba na Onesip Coffee v Mánesově ulici. Čím je specifická práce pro gastro provozy?

Co se týká navrhování, gastro provozy jsou pro mě zábavnější, protože můžou být daleko barevnější, výraznější a extravagantnější než v soukromých interiérech. Klienti si toho v nich mnohem víc dovolí. Ve vlastním bydlení byste si asi nevybrali růžovou stěnu a červený nábytek, protože se na ně budete koukat každý den, a raději si zvolíte něco střídmějšího.

Realizace jsou mnohem svižnější, většinou je to dost rychlá akce. Zároveň jsou tu dost specifické požadavky na samotný gastro provoz. Je to náročný proces, který musíme pravidelně chodit koordinovat. U bydlení si většinu věcí dokážu představit, u gastra se často jedná o tak specifické věci, že je neumím dopředu odhadnout. Musíme proto více umět spolupracovat s provozovateli a ptát se, co si kde přejí, představují a jak jsou zvyklí fungovat.

Je něco, co tě na našem gastro provozu ve Vile překvapilo?

Mě vždycky překvapí, jak jsou velké digestoře (směje se). Vždycky si představím kuchyňskou digestoř, ty do gastra přitom ale zaberou třeba čtvrtinu místnosti. Teď už to sice vím, ale pokaždé mě to znovu šokuje!

Na to můžeme opět plynule navázat — co jsou nebo byly největší výzvy během přestavby?

Určitě rychlost, protože hodně věcí vznikalo za provozu, například včetně odstranění dveří, které jsem popisovala před chvílí. Jak jsme ve Vile odhalovali nové a nové věci, museli jsme přístup zas a znovu měnit a brát v potaz všechny souvislosti…

… a to všechno navíc během dvou měsíců. To je docela výzva.

Ano, výzva a tak trochu sprint (směje se). Ale aspoň se to netáhne. Projekty často trvají dlouho, některé z nich mám třeba dva až čtyři roky. Tady jsme měli hotovo rychle.

Kde všude jsi hledala inspiraci?

Inspiraci jsem hledala v Café Jen a barevnosti, kterou používá. Také jsme se po ní dívali i v ostatních kavárnách po Praze — koukali jsme třeba, jestli už nějaké z našich nápadů někdo nemá, jestli je realizovat nebo ne. Šlo také o naši barevnost, aby byla originální. 

Myslím ale, že i na gastro scéně docela funguje to, že se člověk snaží být jiný než všichni ostatní. Je tu samozřejmě otázka, jestli už nemůžeme použít nějaký konkrétní prvek kvůli tomu, že ho někdo používá. Pár z našich nápadů jsme tak bohužel museli oželet.

Když ty sama cestuješ a chodíš do kaváren, na co se jako návštěvník zaměřuješ a čím tě interiér nejvíc osloví?

Já mám ráda barvy, takže ocením zajímavé odstíny a syté tóny. Dále pak výrazný interiér, protože jak jsem zmiňovala, v kavárnách to zrovna jde. Třeba v Berlíně mám objevenou pekárnu Aera, která je včetně stropu celá modrá. 

Dalším berlínským oblíbencem je kavárna Café Bravo vedle KW Institute, která má moc hezky vyřešený interiér, zahradu i vnitroblok s nábytkem, který bych si moc přála mít ve Vile, ale nemůžeme si ho dovolit (smích).

Na co se do Vily 63 v sezóně 2024 nejvíc těšíš?

Těším se, že tam budu moct chodit na snídaně a kafíčka, protože to mám fakt blízko. Taky se těším, že si sednu někam do rohu s knížkou a v klidu se začtu, protože ve Vile i zahradě je teď mnohem víc prostoru.

A teď přichází poslední otázka: co pro tebe znamená Vila 63?

Vila pro mě spojuje mou roli architektky, ve které tvořím kavárny, a zároveň příležitost jednu vytvořit pro Café Jen, kde jsem kdysi pracovala. Moje školní léta se tak jedním velkým kruhem propojují se současností. To je pro mě docela srandovní a taky příjemné, protože se s vámi znám už dlouho a je to cute.

Je ještě něco, na co jsme se tě ohledně Vily nezeptali a co bys chtěla sdílet?

Spíš bych dala shoutout našim skvělým řemeslníkům. Hlavně jde o pana Junu, který dělá všechny repasy oken a dveří. Dokázal třeba vyrobit i novou identickou verzi téhle staré mřížky, kterou jsme ve Vile našli. Máme štěstí na řemeslníky, kteří s takhle starým domem umí pracovat. To je pro mě velká opora.