O vilových tapiseriích a chlupatých stropech s Annou Štajglovou

Rozpustilé tapiserie od autorské značky Masopust už k Vile 63 patří stejně jako koblihy k masopustu samotnému. Zakladatelka značky, designérka a tvůrkyně Anna Štajglová, si od tuftování odskočila sem do vilového Magazínu, aby nám pověděla o své oceňované tvorbě, kreativním procesu i chlupatých sochách, které by jednou chtěla vytvořit.

Aničko, jak ses dostala k tapiseriím a kobercům?

Při škole a poté i po škole jsem pracovala v kreativním duu s Terezií Rozálií Kladošovou [pozn: módní návrhářka]. V roce 2016 jsme hledaly inspiraci pro naši prezentaci na Designbloku a našly jsme koberec, který se nám strašně líbil. Úplně nás uchvátil! Připadalo nám, že vlastní výroba koberců je u nás trochu díra na trhu. Jako metoda výroby se nabízelo tkaní, my ale potřebovaly něco trochu rychlejšího, a tak jsme dospěly až k tuftování. Pak už jsme jenom pátraly, jak přesně tuftování funguje – v té době bylo poměrně náročné nějaké informace vůbec najít. 

Když jsme se s Terezou jako dvojice rozdělily, já věděla, že v tomto směru chci pokračovat. Dřív jsem dělala například výlohy pro Hermés, také dekorace pro Ambiente; dál třeba scénografii pro Czech Grand Design. Koberce ale pro mě byly médiem, které jsem chtěla rozvinout, věnovat se jejich řemeslu do hloubky a svůj tvůrčí záběr zúžit.

Jak dlouho tedy funguje samotný Masopust?

Masopust jsem do světa vypustila v roce 2020. Už v roce 2019 jsem pracovala na samostatných produktech a hledala název, pod kterým je budu prezentovat. Svoje jméno jsem použít nechtěla – chtěla jsem, aby samotný název nesl radostnou energii a vyvolával v lidech různé asociace, aniž by hned odhaloval, co se pod značkou skrývá. Masopust má být hravý, autentický a mimo trendy.

A jak se za tu dobu Masopust proměnil?

Proměnil se tak, že jsem se stala mámou, což zásadně ovlivnilo kolik času do práce ve studiu vkládám a jak ho organizuji. Důležitou změnou bylo, když se z mé, původně, stážistky Kristíny Čakyové stala pracovní kolegyně a také, když jsem začala tuftování i učit na svých kurzech.

Tak se pojďme se podívat na vroubek tvému řemeslu. Co je tuftování, jak si ho máme představit? 

Tuftování je textilní technika. U ručního provedení se používá elektrická nebo pneumatická pistole. Já používám obě, tu pneumatickou nicméně častěji. Speciální plátno na výrobu koberců, vypnuté do dřevěného rámu, propichujete jehlou z pistole. Tím vznikají na rubové straně stehy a na té lícové buď chlup nebo smyčka. 

Rubovou stranu musíte následně zalatexovat, začistit podkladovým plátnem a ručně obšít, což u kusových koberců děláme nejčastěji. Nejde tedy jen o to koberec vytuftovat, ale hlavně začistit a celou plochu koberce ostříhat – buď elektrickým strojkem na koberce či ručně nůžkami.

Jak se tvořily tapiserie
pro Vilu

A jak se ti tuftovalo pro Vilu 63? Přibliž nám svůj kreativní proces a proces tvorby koberců; jaké jsi měla zadání a jak jsi k němu přistoupila?

Měla jsem velmi volnou ruku. Nejdřív ke mně do ateliéru přišla Dominika – tehdy to vypadalo, že budeme dělat spíš menší kousky. Dominice se moc líbily třeba moje koberce do rohů nebo tapiserie, které přelézají stěny nebo na strop. Podívaly jsme se společně na barvy a příze, co se jí líbí, a celé to pořád působilo jako menší zakázka (smích). Následně jsem se s Dominikou i architektkou Lenkou Juchelkovou potkala přímo na stavbě, protože prostor Vily byl tou dobou stále v rekonstrukci a já se musela orientovat podle vizualizací. Samotné koberce už ale vznikaly ve chvíli, kdy byla Vila 63 hotová, a tak jsem při tvorbě návrhů už viděla interiér naživo. 

Vždycky se ráda nechávám inspirovat klientem a prostorem. V případě Vily jsem chtěla, aby barvy tapiserií vycházely z tónů, které se už v interiéru vyskytovaly. Při tvorbě, jsem si napsala tři hesla: mlsné jazýčky, kudrlinky, laskominky – inspirovaná točitými světly ve Vile a účelem prostoru – Vila 63 je především kavárna. Od těchto slov jsem se odpíchla a vznikly abstraktní tvary, které jsou výrazné, trochu sexy – a možná se u nich někomu sběhnou sliny na něco dobrého.

Tapisérie mají vysoký chlup, abych dosáhla výraznějšího reliéfu, který jsme ještě podpořily napolstrováním na molitan. Výrazná struktura jim dodává prostorovost a zároveň více napomáhá akustice prostoru.

Kde se v tvorbě inspiruješ obecně?

Vzhledem k tomu, že většinou dělám tvorbu na zakázku pro konkrétní klienty, hodně toho ovlivní samotná vizualita a účel jejich prostoru. Chceme jít do kontrastu? Děláme solitérní kus a nebo se interiér snažíme podpořit a doplnit? Pro inspiraci moc nechodím jinam, zato se snažím na konkrétní prostor naladit.

Máš velmi specifické oko a cit pro barvy. Odkud pochází materiál se kterým pracuješ? Jak docílíš barevného odstínu, který si přeješ?

Ve své tvorbě pracuji s vlnou, a to nejčastěji novozélandského původu. Některou vlnu sháním v Čechách, některou jsem ale získala z Německa a další zase z Indie. Vlna na vilových tapiseriích je z Německa, barvená v Čechách a její odstíny jsem zadávala podle referenčních vzorků v interiéru. Odstín vždy ladíme s barvířem a je to poměrně zdlouhavý proces; odstíny se ne vždy strefí napoprvé. Dlouho kalibrujeme a teprve, když si schválíme vzorek, barvíme větší množství vlny.

Jaký nejodvážnější projekt jsi s Masopustem realizovala?

Odvážný pro mě byl například koberec na výstavu do centra CAMP, protože jsem věděla, že na výstavě zůstane víc než čtyři měsíce a bude se po něm intenzivně chodit. I v botách. Byl to hodně velký koberec, který se mi nevešel na můj rám, a tak jsem ho musela rozdělit na dvě části. Na výstavě prošel velkou zatěžkávací zkouškou a po skončení pořád vypadal skvěle. Měla jsem radost, protože obava z ochození pro mě byla velký stres.

I Vila 63 pro mě byla docela challenge. Polstrovaných tapiserií bylo potřeba vyrobit velké množství; víc, než jsem kdy dělala najednou. Výzva je pro mě vždy i instalace, když vrtám do stěn starého domu, člověk si nemůže být nikdy jistý, co tam na něj pod omítkou vypadne (smích).

Ale dobře to dopadlo. K jakému dalšímu médiu kromě tapiserií tíhneš?

V poslední době víc než kdy dřív sleduji českou uměleckou scénu; malíře, sochaře a ilustrátory. Co se týká mé vlastní tvorby, ráda bych zkombinovala koberec nebo tapiserii s nějakým novým materiálem – docela by mě zajímal kov a nebo sklo!

Co by ve světě tapiserií byla pro Masopust zakázka snů?

Už jsem dělala výlohy pro luxusní značky a velmi mě zpětně mrzelo, že jsem v nich nikdy neuplatnila koberce. Chtěla bych dělat víc sochařské objekty – takové chlupaté sochy. Zakázka snů by pro mě byla třeba tvorba čel postelí do nějakého hotelu, kde se nebojí barev a kombinací motivů a vzorů. Mám chuť na něco eklektického. Zároveň bych chtěla pracovat s nějakým stropem – mít třeba prostor, kde by se objevilo větší množství stropních rozet a z nich spuštěná světla od jiných českých designérů… Prostě nějaký strop pochlupatit (smích)!

Publikováno: 24. 1. 2025
Autor: HB & KS
Foto: HB